La Mer - Oldrich Konicek (1886-1932)

Une huile sur toile mesurant 55X38 cm (sans son cadre) représentant un bord de mer signée par Oldrich KONICEK (1886-1932) 

Oldřich Koníček (12. října 1886, Kutná Hora – 17. července 1932, Žehuň) byl český malíř.Oldřich Koníček se narodil do dobře situované rodiny kutnohorského právníka Františka Koníčka a jeho ženy Marie. Vzdělání získal na reálném gymnáziu v Kutné Hoře a na kladenské reálce. V Kladně ho značně ovlivnil pokrokový učitel kreslení Alois Bouda a Koníček se rozhodl pro uměleckou dráhu. V roce 1906 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, už v roce 1908 představil některá svá raná díla v impresionistickém stylu. Zlomový byl rok 1911. Oldřich Koníček poprvé navštívil Paříž, jeho tvorba se zcela proměnila a odteď už Koníček maloval v mezích postimpresionismu. Studoval zejména díla Cezannova, Derainova, Matissova či Friszova. Období první světové války prožil Oldřich Koníček na srbské frontě jako důstojník rakousko-uherské armády. Po návratu do vlasti byl vyslán nově vzniklým Ministerstvem národní obrany do Itálie malovat významná bojiště československých legionářů. Společně s malíři Angelo Zeyerem a Ladislavem Šímou zde strávil téměř dva měsíce a přivezl z cesty čtyřicet jedna pláten. V roce 1920 se Oldřich Koníček oženil s Marií Eliášovou, v průběhu let se manželům narodil syn Oldřich a dcera Krasava. Ve dvacátých letech Oldřich Koníček hojně vystavoval v Praze, jinde v republice i v zahraničí. V dobovém tisku se mu dostalo pochvalné pozornosti od takových jmen jako Karel Teige, Josef Čapek a Jaromír Pečírka. V první polovině dvacátých let se Koníčkova tvorba přiklonila k neoklasicismu, inspiroval se obrazy renesančních a klasicistních malířů. Od roku 1926 byl Koníček silně ovlivněn díly Maurice Utrilla. Závěrečná etapa jeho díla je spojena s odklonem od významu linie, výraz obrazu je nesen harmonickou i expresivní barvou. Převažují krajinomalby a figurální malba. Oldřich Koníček zemřel ve svých 45 letech v Žehuni na Kolínsku. Pohřben byl v rodinné hrobce v Kutné Hoře za přítomnosti členů S. V. U. Mánes, jehož byl dlouholetým členem.